Historie tržní obce Stonařova z roku 1912

(výtah)

            Německy psaný pamětní zápis Historie tržní obce Stonařova, datovaný dnem 13. srpna 1912,  byl uložen při opravě kostelní věže v její makovici. Autorem byl tehdejší obecní tajemník Josef Linke. Jde o pokus zachytit v datech události z dějin obce s její stručnou charakteristikou těsně před první světovou válkou.

            Autor se zmiňuje o prodeji městečka Stonařova s tvrzí, s příslušenstvím, okolními vesnicemi Prostředkovicemi, Suchou, Nevcehlí, zaniklými vesnicemi Pfaffendorfem, Falknovem, Regenholzem a pustou tvrzí Hirspel počátkem 30. let 15. století Jihlavě. Dále pak uvádí, že v roce 1782 obdržel Stonařov od císaře Josefa II. privilegium na konání tří výročních, stejného počtu dobytčích a jednoho týdenního trhu.

            Dne 22. května 1808 byl v obci a jejím širokém okolí slyšet kolem šesté hodiny ranní harmonický zvuk, jaký vydávají hudební nástroje, který se brzy změnil v hromobití. Po něm následovalo hrčení podobné drkotání vozů a hvízdání připomínající tureckou hudbu. Mezitím pokryla obec načervenalá mlha, která po první ráně zhoustla tak, že nebylo vidět dál než na vzdálenost dvanácti kroků. Během tohoto úkazu, který trval asi osm minut a pohyboval se od severovýchodu k jihozápadu, začaly na městečko a jeho okolí padat nevelké kameny pokryté černošedou kůrou. Směr jejich letu byl kolmý a zčásti šikmý, většinou se zabořily do země. Kolem desáté hodiny dopoledne bylo již opět jasno.

            Během opravy kostelní věže v roce 1842 byly do makovice uloženy mince a zápisy. V roce 1873 byl v obci založen sbor dobrovolných hasičů. Na Pondělí velikonoční 16.dubna 1900 došlo k velkému požáru, při kterém shořelo 28 domů včetně radnice. O rok později 25. září 1901 začalo navečer hořet v domě čp. 158, odtud se oheň postupně přenesl až ke stavení čp. 173. Popelem lehla řada obytných a hospodářských stavení na severní straně náměstí a při silnici směrem k Jihlavě. Škoda činila 100 000 K.

            Dosud holý vrch Galgenbiegel zvaný též Kalvárie byl v roce 1900 zalesněn.V roce 1905 byl v obci Spolkem Němců jihlavského jazykového ostrůvku zřízen při příležitosti stého výročí úmrtí básníka Friedricha Schillera  parčík, ve kterém byla umístěna pamětní deska a zasazen dub. Roku 1908 byla osázena Okrašlovacím a pěstebním spolkem stromy hráz a cesta kolem horního mlýnského rybníka. Téhož roku byla zřízena mateřská škola.

            V letech 1911-1912 proběhla rozsáhlá oprava střechy, cibule a lucerny kostelní věže. Rozpočet na náklady činil 24 000 K. V roce 1912 byly ve Stonařově 294 domy a žilo zde 1342 obyvatel.

            Přestože půda nebyla nejlepší, při velké práci dávala dobrý užitek. Žitu, ovsu a bramborám se zde dařilo, takže chov dobytka se i při panující drahotě vplácel. Od konce 17. století se kromě zemědělství obyvatelstvo zabývalo také domácím ručním pletením rukavic, punčoch a bačkor. Od roku 1897 byla zavedena strojová výroba tohoto zboží u firmy Antona Krebse a od roku 1907 i u Johanna Kladenského. V obci se nacházela německá pětitřídní národní škola, mateřská škola a živnostenská pokračovací škola, byl zde lékařský zdravotní obvod, poštovní a telegrafní úřad s telefonní hovornou a četnická stanice.

            Před první světovou válkou zde působily zájmové a hospodářské spolky a svazy: Ortsgruppe des Deutschen Schuilvereins ( Místní skupina Německého školského spolku), Frauen und Mädchenortsgruppe des Deutschen Schulvereins (Ženská a dívčí skupina německého školského spolku), Bund der Deutschen Mährens (Svaz Němců Moravy), Deutscher Jugendbund (Německý svaz mladých), Reichsverband deutscher jugendlicher Arbeiter (Říšský svaz německých mladých dělníků), Freiwillige Feuerwehr ( Sbor dobrovolných hasičů), Militär – Veteranen - Verein (Spolek vojenských vysloužilců), Reiffeisen - Vorschuss- Kassa (Spořitelní a záloženský spolek), Landwirtschaftlicher Verein (Zemědělský spolek), Verein deutscher Agraier (Spolek německých zemědělců), Verschönerungs und Anpflanzungsverein (Okrašlovací a pěstební spolek)

            V městečku se nacházela řemeslnická a obchodnická živnostenská vrstva. K obecním provozovatelům patřilo 8 obchodníků smíšeným zbožím, 6 hostinských a 1 výčep pálenky, 5 řezníků, 3 ševci, 2 mlynáři, 2 zedníci, 2 truhláři, 2 koláři, 2 porodní báby, 2 bednáři, tesař a studnař, tesař, výrobce hudebních nástrojů a strun, krejčí, rukavičkář, výrobce kamaší, kovář a podkovář.

            V roce 1912 stál 1 kg hovězího masa 1,60 K, vepřového 1,80 K, telecího 1,60 K. V té době se konalo sedm ročních a zároveň stejný počet dobytčích trhů.

            Stonařov byl jako výletní místo navštěvován v létě až sto hosty převážně z Vídně, kteří zde vyhledávali romantické okolí a čisté ovzduší, nevýhodou byl nedostatek dopravního spojení. I když již byla vypracována projektová dokumentace lokální železniční dráhy z Jihlavy do Stonařova, k její realizaci nedošlo.

Mgr. Lubomír Peltan

Podle autorova příspěvku Rukopisné zprávy a pamětní zápisy ze Stonařova - příspěvek k poznání historie obce, Vlastivědný sborník Vysočiny. Oddíl věd společenských IX, 1994, s.123 - 132.